Pravé metalové vánoce, muhaha!

23. prosince 2010 v 0:30 | Cassie |  Diary
Mm, abych zase nezklouzla k ničemu jinému, než chci psát, tak si napíšu osnovu (OMD! už jsem jak naše profesorka JKV - jazykové komunikační výchovy), takže jdem na to, JO A KDYŽ ODBOČÍM OD TÉMATU, JEDNU MI KLIDNĚ VRAZTE.

Cassinka se zamýšlí;
1) Školní besídka
2) Alfí-Arnošt!
3) Helloween, Citron, Stratovarius
4) Plány do budoucnosti (ano, budu slibovat, třeba nové díly povídek)
5) Prosba o hlásnutí (fajn, to asi přeskočíme)
6) Dárky
7) Pravé metalové vánoce, muhaha!

Takže, co teď? Jasně, můžu začít psát, kdo se chce pokochat, nechť nahlédne do článku.
WARNING: Článek musí být brán s ironií a nadsázkou, protože jinak to nejde :D


Fajn, nechci být zmlácena tak se vrhnu na naši školní besídku (utrpení), která mně děsila už od minulého týdne (normálně se mi o ní zdály noční můry).
Dneska nastal soudný den a jak vidíte, já stále žiju, no fákt, hustě já, že? Páni já zase melu nesmysly, já nevím, ale asi mám něco v hlavě v nepořádku (jak překvapivé) - {z leva přiletí facka} Au! Jo, jasně, školní besídka.
Ráno jsem se schovala za kytku, v domění, že jsem děsně nenápadná a že mou maličkost nikdo nenajde a já tam nebudu muset jít. Chyba v matrixu. Maminka mně donutila obléknout se *fňuk - já vždycky toužila jít do školy jen v tričku Iron Maiden a v kraťáscích s králíčkama (oh, sakra, prozrazení!)*, vzít čokolády (k tomu se dostanu) a vykopla mně před barák, hrůza, co? Takové zacházení s mým majestátem, pche. Tak jsem teda drkotala zubama a udělala jsem pár kroků do té nechutné bílé věci, která se nám bez povolení roztahuje po cestě, zažalovat ten sníh, fakt, že jo. Mé čarokrásné modré oči (nepřeháním to s tím slohovým pojetím?) uviděly něco, co jim zvedlo náladu, teda spíš mně, nikdy jsem neuvažovala o tom, že mají oči náladu.
Dobře, byla tam Terez, moje Slečna upírka, takže jsem do Ústavu nemířila sama. Dodala mi trošku psychické podpory a já aspoň byla mírně připravena, na to, co mně mělo potkat. V Ústavu jsem nejdřív zamířila do skříněk, kde jsem nechala svého milovaného bombra (pro neinformované - to je bunda) a botičky, grr, botičky, ze kterých mám kotník rozedřený do krve, milé to boty, že? No, jo, už se k tý besídce dostávám, já jen chci mít co nejdelší  člá- {facka zprava}... dobře, tak jsem nejdřív zašla za třídní do kabinetu a nechala jí tam třitet čokolád. Ano, moje milovaná maminka sehnala třicet čokolád, pro naši třídu, říkala jsem jí, že je moc ráda sním sama, a že těm ploutvonožcům u nás ve třídě nemusíme nic dávat, neposlouchala. No, takže naše paní profesorka měla děsnou radost, že se stále najdou tak hodní lidi, jako před stopadesáti lety, kdy generace rodičů (pozor mamče je jen 35) a učitelů chodila do školy, všichni byli skvělý kolektiv a bla, bla, bla. No, každopádně jsme pak vyběhla ty zatracený schody, sedla si ve třídě do mého odstrčeného koutku, kde jsem si držela osobní prostor. Zkrátka a dobře jsem jen koukala na smějící se spolužáky, protože jedinný lidi, se kterýma se dá bavit tam nebyli. Sakra nebyly, jde o holky. No, tak tam přišla pančelka (pančelka - né pan včelka!) zabědovala nad tím, že ve třídě není stromeček a že nemáme hudební nástroje (já, s mým hudebním hluchem, hahaha), tak zase běžela pro rádio a já jen seděla a koukala, seděla a koukala. Pak se vrátila chvíli v rádiu běželo cosi, čemu se dalo říkat "Další důvod proč nemám ráda vánoce", paní profesorka dala do prostřed třídy kytku, pod kterou jsme měli dát dárky, kašlala jsem na to, normálně jsem to strčila obdarovaným (těm co jsem dárek musela dát) do ruky a konec šmitec.
Vůbec mně nevadilo, že si nemám s kým povídat, akorát mně žralo, že jsem si nevzala knížku S. Kinga - Pavučina snů, mám ji rozečtenou, ale obávala jsem se nějakých her, tak jsem si ji sebou nevzala. Nakonec jedinná hra, která byla hrána - no zkrátka schovka po celý škole, to mohla bejt celkem zábava, kdyby nestačilo sedět hodinu v jedný třídě a být zticha, tak jsem to vzdala, odebrala se do třídy a zase jen seděla a koukala. Mmm, ten "odstaveček" se mi zdá, řekněme trošku delší  {facka z obou stran}... ÁU!
No, fajn, tak jsme teda po besídce šli domů, já stále žiju, tak.

Alfréd Arnošt Bubusický, tak se jmenuje moje nové autíčko, délky pět centimetrů, rudé barvy, značky Alfa-Romeo (brrr!). Jo, jedinnej dárek, kterej mi byl věnován, docela super, že všichni ostatní měli lavice plný dárků, i nejmíň oblíbená slečna třídy dostala víc dárků než já, konkrétně tři, což byl asi dolní limit, ale sama se divím - bylo mi to úplně jedno.

Co je na programu dál? Národní dluh? { pěstí do nosu }
Kurva, au, au, au! To bolííí *pláče*! NE, KONCERT! U minulého článku už jsem zakousla, pardon - nakousla začátek, takže jsem jakože už v Praze a jím kuže, tedy kuře s rýží. No, pak tam teda čekám a začnou se tam scházet kámoši mého Voctíka. No, začínala jsem se děsit, to víte chlapi po třicítce (ne, nemám perverzní myšlenky :D). Ne, pak jsme prostě v půl šestý sedli na bus, nikdo se semnou nebavil, jen jsem na ty týpky čučela, jak se smějou historkám z mládí (no, jo, dědci starý). Do Práglu sme dorazili tak v šest, v půl sedmé jsme byli na místě. Tam bylo lidí, chcípala jsem z těch, co tam stáli s cedulema "Koupím lístky", slečna, která nám zajišťovala lístky tam ale ještě nebyla.
Mně byla tak příííšerná zima, když jsme na ni čekali. Stihla jsem vyzunknout svařák a grog (nevěřili byste jak rychle leze horkej alkohol na mozek), než bylo skoro půl osmý, většina lidí už byla v hale, já myslela, že tu ženskou zabiju. Když přišla už byli skoro všichni ve vnitř, takže sme se netlačili dlouho davem, jinak bylo super, že mně neprohlíželi jako všechny ostatní, normálně jsem jim tam prošla. Příště tam plánuju pronést nějaké zbraně, ať je sranda. Ne, tak jsme nejdřív šli nahoru, ale tam nebylo vidět vůbec nic, pak jsme zamířili dolů. S tou týpkou tam byla její dcera, která teda vypadala, že neumí do pět počítat, ale jinak byla docela sympatická.
Samozřejmě, že díky tomu, že to mělo do půl hodiny začít - už byli všichni narvaní dopředu.
Tudíž přede mnou stáli nějací dvoumetroví chlápci, vysocí jako můj father. No, samozřejmě, že abych viděla, tak jsem si stoupla na špičky a krk kroutila do všemožných poloh.
Citron - stará dobrá Česká klasika, akorát mně vadilo, že tam nezpíval Láďa Křížků, toho mám ráda. Nejlepší samozřejmě byly Zahradní slavnost a Ocelové srdce. Jo, půl hodinová část Citronů byla vážně super, ale já se přesto nemohla dočkat dalších dvou kapel.
Po Citronech byla pauza a já jsem s Týnou (dcera té co nám sháněla lístky) šla pro pití, samozřejmě, že nám bylo zabráno místo, ale já se narvala alespoň trošku dopřeději. Na Stratovaius jsme se s Týnou postavily vedle sebe, obě jsme tak stejně vysoké (chudák holka mít osmnácti někde 155 cenťáků). Musím říct, že jsme to tam fakt rozjely, opravdu jakože jo. Většina lidí kolem nás stála a maximálně kývala hlavou, to my ne. My jsme tam téměř pogovaly a to jsme nebyly v kotli. Na písničku Haunted se nás ale odvázalo víc, to bylo luxusní.
Wow, myslela jsem, že mně hrábne, když jsem se dozvěděla, že Týny mamča pořádá fesťáky a mohla nám po koncertu udělat fotky se Stratovarius, jenže Voctík mi to zakázal, zrádce.
Helloween - k tomu snad nemusím nic říkat, to jsem taky skoro celé prostála na špičkách abych viděla alespoň kousek té úžasné scény. Na pár minut mně Voctík vyzvedl, ale jinak jsem viděla úplný houby. Jen jednu dýni na kraji, ale i za ten kousek můžu říct jen jedno slovo; LUXUS!
Celkově to všechno bylo skvěle udělaný, ozvučení, hudba, prostě super koncert, kterej je nezapamatovatelnej, hlavně tím, že má na mou maličkost zdravotní následky.
Sečteno a podrtrženo jsem stála na špičkách přes dvě hodiny a ještě jsem si u toho kroutila krk do nemožných poloh, mám pocit, že mi upadnou záda i s krkem. Jinak mám ještě jednu památku, čepici s logem Helloweenů.
Stejně si myslím, že mně tam Vocet vzal jen aby tam sám mohl, protože mamča by mu to nesvolila, kdyby šel beze mně. Nebýt Týny tak se tam asi budu malinko nudit (na takový akci se nejde nudit!), protože bych neměla s kým pařit, chlapi tam stáli jak solný sloupy, se slovy, že tohle blbnutí už mají za sebou. Mně to nevadilo ta Týny mamča, co zařizuje fesťáky, tam od každýho dostávala alkohol, dost chlápků jí tam "balilo", ale ona nám s Týnou dávala ten chlast, neřešila to. Teda vlastně to tam kolovalo do kola. Týny mamča, Týna, já, Týny mamča, Týna, já.
Z koncíku jsme museli odejít dřív, abychom stihli poslední autobus a nemuseli taxíkem (grr, focení se nekonalo), takže jsem přišla o poslední dvě písničky, ale nevadí, beztak to byl zážitek roku, i když to kodrcání se v pondělí tři hodiny busem domů, po pouhých čtyřech hodinách spánku, to bylo utrpení, ale koncík za to stál, fakt!

Popojedem, takže slavnostně slibuju (neberte to vážně), že do Nového roku přidám díly veškerých povídek plus nějakou skvěle vánoční věc, která bude pěkně krvavá.

Prosbu nepřeskakujem, zatím krátkej článek. Takže moje oblíbená kniha "To" od S. Kinga postoupila v soutěži SONK, původně mně jen zajímalo kdo všechno má rád Kinga a musím říct, že jsem byla vážně překvapená, že postupuju i s Tím, takže pokud chcete Cassii (to jsem jako já) nebo Stephena Kinga či To podpořit - stačí jít SEM a kliknout na anketu. Toť asi tak vše.

Nesnáším dávání dárků z nutnosti, občas narazím na něco, co vím, že někomu udělá radost, ale většinou kupuju věci jen protože "musím" (já nemusím nic, ani umřít!).
Dneska je hezké počasí { pánvičkou po hlavě } ÁÁÁÁÁÁU!
- jo, jo, dárky, že jo?
Nemám nakoupenou ani polovinu, což je vážně super, hlavně, že jsem měla to, co jsem mít měla na besídku. Dárek pro babi je zařízenej, dárek pro mamku? Nemám tušení co jí dát? Pro Vocta? taky nevím. Dědu? Co? No, zkrátka z rodiny mám dárek pořízenej jen pro babi a pro ségrušku, super, ne? Ne? Ne. A co chci já? Zhola nic, stejně nedostanu to, co bych chtěla nejvíc. Tudíž glády nebo nějaký hadry z metal-shopu, případně spoustu drahejch nesmyslů, na který beztak nemáme prachy. Takže by mi radost udělalo asi pár knížek, ale vůbec by mně nežralo kdybych pod stromem neměla nic, bylo by mi to šumák. Asi se stávám flegmatikem.

Jistě, metalové Vánoce, ten koncert byl bezva nájezd, už vidím, jak jsou všichni slavnostně oblečení u štědrovečerního stolu a já tam nakráčím v teplákách a tričku Maidenů, super, ne? Ach, jo, už jsem říkala, že nemám ráda Vánoce? Mmm. Super. Takže k tomu toho asi moc nenapíšu. Prostě budu trávit Vánoce se svařákem v ruce a s metalovýma písničkama v reprácích, u počítače, samozřejmě. Proč by loser jako já měl dělat něco jinýho, než jen sedět a koukat jak si ostatní užívají? Vždycky jsem byl kůže líná, jak ten medvěd vod Kolína, proč mám běžet když mně nikdo nehoní... - Kabát, kdo to nepoznal, nechť zhyne v pekle. Super, chci aby tenhle odstavec byl delší než předchozí, nanana { dlažební kostkou do hlavy } *křup*.

Víte kde koupíte stopky?
V sex shopu.

(Nemůžete pochopit, já a bráška jsme měli dost úchylnou debatu, asi jí rozeberu v příštím článku, už mně mamča žene pryč, nechápu proč, vždyť je teprve půl jedný a já jsem tak v půlce zamýšlenýho článku, tak já teda smažu ostatní body "osnovy" a kašlu na to.)

Takže... Nesnáším Vánoce, takže Vám k nim nebudu přát, polibte si drdol!
Cass
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 toxickyodpad | Web | 23. prosince 2010 v 7:46 | Reagovat

Docela ti prajem ty gladiátori. Botky na nezaplatenie. 8-)

Pekné sviatky.

2 darkmiss | Web | 23. prosince 2010 v 8:53 | Reagovat

Uf, o besídce mi ani nemluv, to byla taková NUDA! Koncert mi dělá bratr každej den, když to na něj přijde a matka taky, takže to bych mohla psát sáhodlouhý litanie. :-? Nevim, jak často se dostanu na blog (už vidim ty boje s maminenkou, grrr), takže je možný, že prošvihnu druhý kolo, nicméně budu se snažit tu být (přijede polovina familie, takže to asi bude ještě hodně těžký). No nic.
Přežitelný Vánoce ti přeje MKS. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama