Ztráty a nálezy

19. září 2011 v 20:44 | Cassie |  Diary
To co bylo nechává stopy nečekaný.
To co bylo nedá spát - chtěný i nevítaný.
To co bylo odchází, vrací se z nenadání.
To co bylo nezmizí. Máš to spočítaný ...

Nu, tenhle článek tu již na pár dní byl zveřejněn s titulkem "Podtrženo a shrnuto"... ale Sebbymužel jsem ho prostě z náhlého zkratu smazala. Po pár větách se to všechno sesypalo jako domeček z karet a já prostě tuhle svoji osobní zpověď vydeletila... někteří vědí, jiní vědět nepotřebují. První část článku zůstává skoro stejná, ale něco je opraveno, připsáno a něco naopak smazáno...

Zdravím veškeré tvory, jež zavítali na tento blog (byť i jen omylem). Jsem milosrdná - věnovala jsem vám svůj pozdrav, ghumpg. Heh, neřešte. Ano, já stále žiju, domnívám se, že většina z osob, které mě znají a navštěvují tuhle skládku mých radiokativních keců si myslela, že už jsem mrtvá. Áno, nedivím se vám, taky bych si to myslela, jenže momentálně si to myslet nemůžu, nemám čas. Promiňte. Už melu z cesty - statně jako vždycky, žádná novina. Upozorňuju, že následující pseudočlánek bude zaznamenávat, co se událo mému majestátu v tomhle měsíci, jakožto od prvního září do teď (s vynecháním toho nejdůležitějšího...nejspíš). A že toho není málo. A aby toho bylo ještě víc, ode dneška budu prokládat svoje články mými oblíbenými úryvky z písniček. Tak... to by mohlo stačit, kdo má odvahu a neznechutily ho moje předchozí řádky, tak ať ráčí postoupit do "celého článku"... a ostatní se laskavě odeberte k univerzálnímu řešení; v pravém horním rohu je takový ten křížek, tak na něj můžete kliknout a odporoučet se ke všem čertům, děkuju.

(A taky se musím pochlubit se svým novým oblíbeným anime a rozdělaných cosplayích... ehm)





Tákže, doufám, že jsem velmi slušně vykopla všechny pseudointelektuální jedince, kteří by měli neukojitelnou potřebu se vyjadřovat k tomu jak neumím žít a nebo k tomu jak píšu. Hmm... Teď nevím, co beru jako horší... Ale to je šumák.

Víte... změnila jsem se, hodně. Nevím proč, ale je tomu tak. Jak řekl jeden můj dobrý přítel, můj 'bráška', prostě člověk, který mi hodně pomohl a to se vlastně neznáme osobně; Nejsem divná. Jsem jiná. Vlastně, jsem si jistá, že za to, co se ve mně pohnulo může taky on... je mi jasné, že by se to stalo tak jako tak, ale díky bráškovi je to rychlejší, a já můžu jen poděkovat. Nevím, jestli to budeš číst, ale mám Tě ráda, bráška.
Vím, že to zní strašně přemoudřele, jako bych si hrála na někoho strááášně inteligentního, nebo tak, ale prostě... Mám takový zvláštní pocit, jako bych pouze odfiltrovala většinu svých slabých stránek. Odsunula jsem svoje mindráky a sebezhnusený kecy stranou. Dobře, nejsem hezká, ale nějakýma zkurvenýma sebelítostivýma kecama s tím nic neudělám, prostě jsem taková jaká jsem. A jestli se někomu nelíbím, tak dostane přes držku (vtip, heh) - tak ať to klidně vyřve do světa, mně je to upřímně naprosto jedno. Dokážu sama se sebou žít a to je hlavní. Musela jsem se to dřív nebo později naučit. Nejsem dobrej člověk a asi ani nikdy nebudu, ale už nejsem vyloženě špatnej člověk (mám skrytej pocit, že jsem ještě horší, ale to je vedlejší). Stále mám svoje psychický stavy a problémy, ale už je zvládám řešit sama, bez toho, abych brečela kamarádům na skypu a musela se kvůli tomu zžírat fernetem či jiným "uklidňovacím" prostředkem (tuhle větu bohužel musím škrtnout, nedávno jsem ji porušila, ale byla to prostě jen chyba v matrixu... chvilková slabost, kdy jsem si prostě vzala do ruky cigáro a placatku s fernetem... ale nakonec jsem si uvědomila, že to dokážu i bez znecitlivujících látek... život jde prostě dál, nová životní zkušenost... I pád na hubu je krok vpřed). Jsem tvrdší. Jdu si za tím co chci, ale dokážu brát ohledy na ostatní (což beru jako úspěch, ale stále musím říct, že jsem sobec)... tedy když chci. Dokážu se taky chovat až moc sebestředně a ledově, jedna moje známá mi řekla "Cass, co je s tebou? Ten tvůj pohled je divnej, mám pocit, že kdybych ti dala vypít horkou vodu, tak mi vyplivneš kostky ledu..." Děsím sama sebe. Nebo vlastně neděsím, byl to jen řečnický obrat. To je další věc; strach je pryč. Nechápu jak, ale dokázala jsem ze sebe dostat těch pár věcí, co mě děsily, aspoň doufám. Dokázala bych zabít (což asi není změna k lepšímu, ale to je vedlejší... ale vím to, nechala jsem zemřít žížalu). No, dobrý, konec rozpytvávání mé schizofrenické osobnosti (ách, Freddy a Celesta zůstali semnou!), jdem na můj nudný a stereotypní život. Takže.

Září


1.9. - dnes začala ta zkurvená škola
2.9. - dnes ta zkurvená škola dokonce pokračuje
3.9. - jediné štěstí že je víkend jinak by byla zkurvená ještě víc
4.9. - pořád je víkend
5.9. - už není víkend
6.9. - to je děs!
7.9. - středa... Bože sice tě nenávidím ale prosím, zabíj mě!
8.9. - kamarádka mi sehnala trávu... mám toho 10 gramů
9.9. - pozvala jsem pár známých, tráva došla během první hodiny
10.9. - už mě z toho psaní bolí ruka, možná je to ale proto, že mi po ní včera kamarád skákal jak byl zkouřený
11.9. za deset minut přijedou policajti a odvedou mě kvůli té trávě

... Dělám si prdel. Samozřejmě. Já nehulím. Tohle vymyslel můj milý bráška, když jsem mu prozradila, že plánuju napsat článek o tom, co se mi prozatimně přihodilo v září.
Ano, jsem mrtvá smíchy, ne děkuji, zatím nechci odvoz do márnice, ano Dane, uvař mi čaj, ne Glorie tu mariánku máme na balkoně jako ozdobu, nemůžeš ji vyhulit.

Neřešte. Popojedem.

Asi by bylo vhodno začít prvním zařijovým dnem, který mi silně znepříjemnil ústav, aneb naše velectěné gymnázium. Žbleh. Myslím, že netřeba opakovat, jak to tam nesnáším, vyjádřila jsem se k tomu už v hromadě jinčích článků a tenhle tím nechci znečišťovat. Prostě je to zatracená škola, ve který (doufám) jsem teď poslední rok. První den nebyl tak zlej, fakt ne, opět sedím z Jirmanovičem, což je úspěšnej obchodní vztah (já díky němu prolejzám matikou a fyzikou, a já mu pomáhám z češtinou). Nic významného se ve čtvrtek ani v pátek nedělo, prostě jen sezení v lavici a čumění do blba - plus předstírání jakože poslouchám, co tam ti divní týpci u tabule vykládají. Ale ty první dva dny to fakt nebylo ani tak zlý, prostě jen rozjezd. Za to sobota, třetího září dvatisícejedenáct je pro mě nezapomenutelným datem.
Vlastně... zapomenutelným, alespoň doufám, protože opravdu na tu sobotu nechci myslet. Jojo, v předchozí verzi článku - aneb Podtrženo a shrnuto - následovalo 1075 slov, která euforicky líčila něco o třetím září a následujících patnácti dnech. Tohle opravdu bude asi dost krátkej článek a ke všemu naprosto neúplnej, vzhledem k faktu, že přeskakuju svůj nejlepší a nejhorší zážitek ze září, ale co se dá dělat, že.

Jen pro zvídavé dušičky to shrnu; zamilovala jsem se (udivuje mě, že jsem něčeho takového schopna), chodili jsme spolu, pustil mě k vodě (prej pro mě není ten "pravej"... a prý se nedokáže dlouhodobě zamilovat - no, ale tohle zase až moc dobře chápu... když se na to podívám cizíma očima - já nejsem osoba, kterou by někdo mohl milovat...)

Osude mám z tebe strach
Tak nech mě už bejt
Zahrál sis se mnou tak co na mě víš
Do země zašláps mě zatlouk jak nejt
Mý slzy neuvidíš

Jop, výše můžete spatřit další moji oblíbenou citaci od kapely Škwor. Až na to, že to zrovna moc nesedí... Nemám strach z osudu, postavím se tomu, co bude dál. Ale předpokládám, že to nikoho stejně nezajímá. Ale jinak celkově ta písnička sedí... Nejsem zrovna největší fanoušek českých interpretů, ale nepopírám, že českou muzikou nepohrdnu. Navíc některý kapely mají vážně písničky, jejichž text je tak pravdivej, až mě mrazí. Arakain, Dan Landa... No, dobrý, to jsem tu rozebírat vážně nechtěla, jen jsem chtěla zdůvodnit, proč jsem cpu akorát český úryvky textů (zatím - na konec dám svůj nejoblíbenější úryvek, a ten je prosím od skupiny Manowar, která vážně není česká)... prostě chci ukázat, že i přes neuznání mnohých lidí mají i některý český písničky hloubku a myšlenku. Heh, fakt nepobírám, proč to pletu do tohohle článku.

Nečekaně opět vůbec nepíšu o tom, co se vlastně dělo v tomhle září, ale úplně o něčem jiném, bezvadný, ne? Když ono se toho moc nedělo, pokud se nepočítá tamto.

Nu, momentálně jsem tak trošku nachlazená, takže jsem ve čtvrtek a v pátek nebyla ve škole... a následovně jsem nemohla dneska jet na Yakuzáckej cosplay sraz (i když bych stejně jela bez cosplaye). Což mě přivádí k mé nové závislosti. Ehm, před pár dny jsem napsala jedné osobě na ICQ - což byl ode mě krok do blba, protože jsem zrovna neočekávala odpověď, ale... he! Odpoveď přišla a nakonec jsem s tou osobou strávila celej večer kecáním po íčku - všechny "neshody" se jakože vyjasnily a všechno je teď prostě v pohodě. Fran je totiž úplně přesně jako Yukio z toho anime... Teda, to trošku předbíhám, chápu... tááákže.

Takže napsala jsem Fran, jestli nemá nějaký doporučení na nějaké anime... Ao no exorcist - výborné anime, vypěstovala jsem si na něm závislost a v žebříčku oblíbených je na stejné příčce jako Kuroshitsuji, takže na první. Je to o... že bych vyjímečně nespoilerovala? Ha! Prostě si to najděte sami (všechny prozatimní díly jsou na zkouknito.cz), prozradím vám akorát, že je to o démonech a exorcistech. Nu. Už u prvního dílu mi docvaklo, že Rin (jakožto postava z toho anime) je moje povahová kopie, i co se týče přístupu k učení, chování a tak (akorát já nemám tak zajímavej život, nejsem kluk a nejsem démon)... A Fran je zase celý Yukio. Z čehož vyplynulo, že to dáme dohromady a zacosplayujem si Yukiho a Rina ve fem verzi. Tož - už teď naše zpracovávám, abych mohla jet na anime fest. Nejlepší na tom je, že cosplay na Rina bude v pohodě, za pár stovek ho dám dohromady - tedy snad - uvažuju totiž o koupi nějaké napodobeniny katany, i když i to je drahá záležitost. Nu, nevadí, Rin je od včerejšku mojí cosplayovací prioritou... jinak mám ještě rozdělanou Enmu Ai z Jigoku Shoujo, ale to můžu dát na nějakou dobu k ledu, vzhledem k faktu, že teď vážně nemám ani litra - a to budu potřebovat ještě víc. Ehm. Prostě jsem se jen chtěla pochlubit, že jsem objevila svůj hezčí a zajímavější klon, se kterým toho mám hafo společného. A nejvtipnější je, že nám to s Fran vyloženě sedí - povahami, chováním, ale i vzhledem. Zajímavé...
A všichni si povinně Ao No Exorcist prostě musíte pustit, pokud jste to neviděli, berte to jako rozkaz od bohyně Cassie Ayame Rin Michaelis, heh. Už zase to měním, mno... Lathenie se škrtá, zabírá to moc místa a nehodí se to tam.

Podtrženo a shrnuto. Nic podstatného ani zajímavého jsem nenapsala, jen změť nesrovnalých keců, bezva, ne? Klasika. To mi připomíná, že vlastně máme jakejsi úkol na íkátéčka. Zatracená informatika. Možná bych ho i vyjímečně mohla udělat, potřebuju alespoň v tomhle pololetí dobrý známky, no. Je docela vtipný vědět, že letos už rozhoduju o svým budoucím životě...

Mimochodem... NESNÁŠÍM ZIMU! Teda, miluju tu dokonalou pošmournou depresivní atmosféru, která se vznáší okolo (zamračené nebe, všude ticho... jen tiché špolouchání steelek jak dopadají na promoklou zem, krákání havranů, seschlé listy snášející se k zemi), ale nesnáším zimu, i když... bez ní by to asi nebylo ono.

No nic.
Přeji noční můry.
Jo, a kdo rozklikl tento článek a neokomentuje jej, tak ho sežere brokolice. Nebo zelí. Zelí je zlé, bacha na něj!

Cassie Rin Michaelis

Noc je tajemná, má žízeň a hlad
Stačí jen ulehnout, nic víc, jenom spát
Klidně spát ...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Moi Keiniku Sangová | Web | 20. září 2011 v 17:48 | Reagovat

Brokolici sežeru já! Hehe, kurnik, ty se ale umíš trefit...ještěže to nejni třeba Grell:D Ať to klape!:-)

2 VelííQ | Web | 24. září 2011 v 16:43 | Reagovat

Noo.... To s tím klukem je mi líto, ale určitě jich bude ještě hodně, takže si s tím nelam hlavu... :) Jsem ráda, že ti tvůj bráška takhle pomohl.. Zasloužíš si, nemít pořád jen špatnou náladu a tak... :) No a na to anime bych ráda koukla, ale prostě teď není čas... :D Tak možná někdy až bude fakt nuda (a až dokoukám jiný anime)... :-D

3 VelííQ | Web | 24. září 2011 v 20:50 | Reagovat

Okej, někdy snad... :) Ale, určitě to nebylo zas tak hrozný.. ;) Nechceš to sem dát? Ráda se kouknu... :-D :) A díky, i když ony jsou divné obě verze... :-D

4 Kláša, Flaška... | E-mail | Web | 24. září 2011 v 21:22 | Reagovat

Tak už mám seznam s doporučenýma anime a pořád nemám čas se na ně mrknout... Hm... Raději píšu, aby mě nesnědla brokolice... :-D Jinak s tou trávou mě to zabilo :-D Néé, dobře... No, doufám, že už se zbavíč těch větších depek, depky nejsou dobrý... Borci jsou šmejdi a to jsem je ještě (naštěstí) pořádně nepoznala (a ani mě to nijak moc netrápí, pokaždé mi to akorát přidělalo spoustu problémů a trápení). Zimu taky nemusím, nejradši mám jaro, podzim taky ujde, ale vysloveně zimu nemám ráda. Ale teď jsem se zamilovala do pondělního večera - chodíme z kroužku výtvary vždycky v 8 večer, všude tma, ticho, celkem kosa, ještě když jedu potmě busem, to fakt miluju ♥ :-D

5 VelííQ | Web | 25. září 2011 v 11:13 | Reagovat

Dobřéé... :-D Tak jsem to nevydržela a na to anime koukla... :-D Už jdu na 4 epizodu... :-D A musím říct, že to je fakt luxusní... :D Rin je aww ♥ :D :D Ne, fakt díky za typ... :)

6 VelííQ | Web | 25. září 2011 v 12:14 | Reagovat

Okej, dobře, je tvůj, já si nechám Sasukeho a no... Ty další... :-D :-D Ale jo, je úžasnej ♥ :D Ty jeho zouuubky!!! :D :-D A anime je to fakt skvělý... :) Ale nevím, co si mám myslet o Yukim... :-D

7 Jaja | Web | 4. října 2011 v 15:13 | Reagovat

Krásny design :-)

8 Stewartboina | E-mail | Web | 3. března 2017 v 20:32 | Reagovat

wh0cd663499 <a href=http://viagraprice2017.com/>viagra price</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama