Kdo jsem? Co jsem?

22. října 2011 v 22:31 | Cassie |  Diary
V poslední době nepoznávám sama sebe, proOzzyho, co se to semnou stalo?!


Znáte mě, ne? Hm, dobrá, tak ne. V poslední době se neznám ani já.
Vesele o sobě tvrdím, že jsem kráčející nevinnost; nemluvím sprostě, nehulím, nekouřím, nepiju, sexuálně nežiju... a co z toho je reálná pravda? Zkuste si tipnout.

Kdo jsi? Jsi cizinka, vypadáš jako já, vystupuješ jako já, ale nejsi já. Já vím Cassie, já vím. Dívám se na tebe skrz oponu, ale pomalu proplouvám zpátky, proč, proč?! Schizofrenie, ach tak zatracená schizofrenie, do ústavu semnou!
....
Cítím trávu, cítíš ji taky? To je ten dnešní joint (nebo dva... tři?) zlato, nelam si tím hlavu, ať tě nebolí. Ale ta tráva... já ji cítím, její pach, nechce zmizet, nechce, cítím ho, chápeš? Andílku, víš, to je psychická záležitost... Ale Freddy! Já tu trávu nechci cítit, nechci, zešílím z toho, zešílím, je to blé, a škodí to, a zabržďuje to mozkovou činnost! Drahá Celest, jsi moc velká bárbína a vůbec si neužíváš života, tvoje přítomnost pro Cassii-Rin není nijak přínosná, víš to? Milý Fredericku, velmi naštvaně ti oznamuji, že pro NI mám mnohem větší přínos než ty, narozdíl od tebe mám nějakou zodpovědnost, sebekritiku, důstojnost, eleganci, inteligenci a - DRŽTE UŽ OBA HUBU! Ale Cassie Rin! Víš, že tě Fred kazí, přece jen se podívej na to, jaká jsi teď... Nesvaluj to jen na mě! Ticho, proOzzyho, ticho! Já se z vás zblázním, zblázním, zblázním! Vidíš Fredericku, nemáš ji deprimovat! CELESTINE, mlč! Kdybych já nebyl, tak si neužije života, kdybych já nebyl, nikdy tak tenkrát nedopadla ta akce - Jak se vůbec opovažuješ o tom tak mluvit?! Bylo to od tebe hnusný, nesnáším to, jak pořád přebíráš kontrolu, Cassie má díky tobě zruinovaný tělo, rozházenej metabolismus, závislost na cigaretách a kdo-ví-na-čem ještě! PŠŠŠT, prosím, snažně vás prosím, přestaňte, třeští mi z vás hlava, hrozně, copak to nevidíte, nevidíte, co se ze mě kvůli vašim sporům stalo?
...
Takhle nějak to vypadá v mý hlavě. Hlasy bez těl, osobnosti bez rysů, manipulátoři. Slyším je (a ne, opravdu se mi to nestává, když telefonuju). Už mají i vlastní jména... Ne-ne-ne! Ať držej hubu! Kam jsem se to kurva dostala?!
Závislost na nikotinu je zlo. Chlast je zlo. Tráva taky.
Průsery ve škole. Průsery doma. Známky jdou z kopce. Matce přišel dopis z ředitelny o hrubým porušování školního řádu (jsem si zašla s kámošem mimo školu na retko během výuky, no...).
FUCK!!!
Klesla jsem, klesla jsem, klesla jsem. Je ze mě vypsychlá kráva, nechápu, jak semnou někdo může vydržet v jedný místnosti, já bych to nedokázala. Co se to ze mě stalo? Zdegenerovaná věčně nalitá zkuřka. Ne, dobrý, to zas dosti přeháním, ale když to tak půjde dál, tak to tak nakonec zkončí. Nenávidím svůj velectěný majetát, je mi ze mě samotné na zvracení, stala se ze mě děsná svině a vypsychlej cvok. Ale ne, už to zase jde do pořádku, dá-li se to tak říct... Freddyho začíná srovnávat Celest, která se dostává na povrch díky ní...

Nová kapitola mýho zkurvenýho života. Láska je kurva. Každýho sundá. A mě taky. Poznala jsem opravdu dokonalou slečnu, kvůli ní jsem ochotná nechat všeho, chlastu, hulení a zkusím i to kouření, no... Ona je prostě chodící dokonalost, a to beze srandy, jak vzhledově (uííí!!! ona je menší než já! a je nádherná), tak povahově... Je prostě kouzelná, ale nevím, kdy se zase uvidíme, což mě mrzí, no, ale co se dá dělat.

Kdo jsem? Co jsem?
Kým jsem bývala, kým jsem teď....
Áááárghhhhh, držte hubu!

Možná bych opravdu měla jít k psychiatrovi, než mi rupne v bedně. Jednou si seženu zbraň vystřílím pár lidí, nejlépe naši školu, a pak obrátím hlaveň proti sobě. Jop, kéž by to bylo sci-fi, ale je tak lehký třeba v zastavárně koupit zbraň a... pak už je to jen o ráně a počtu nábojů. Hejhou, tak jdou.

Ne, ou máj Ozzy, jak to po sobě čtu... fakt by mě měli dát to svěrací kazajky... pro jejich vlastní bezpečnost. Bwheheh. Ne. Jsem. Naprosto. V. Pohodě. Jen. Už. By. Mi. Mohli. Dát. Pokoj. Freddy. A. Celest. Heh.

Ne, jsem psychicky naprosto vyrovanenej a stabilní člověk. Mějte se tu a smějte se tu. Báj.
(pekelná muka na vás!)


Cassie Rin Michaelis
ve spolupráci s
Frederickem a Celestine Addamsovými
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Danny | Web | 22. října 2011 v 23:42 | Reagovat

Tobě se líbí nějaká holka? :)

2 Moi Keiniku Sangová | Web | 23. října 2011 v 14:10 | Reagovat

Jo, před rokem jsem se cítila podobně. A v hlavě mám spínač na dvacet různých holek. :-? Hele -  jsme nepochopená generace. Možná to přejde, možná ne.

3 Kláša, Flaška... | E-mail | Web | 23. října 2011 v 14:43 | Reagovat

No ty jsi teda dopadla. Ach jo Cassie... Hmm další z mých kamarádek, která skončila prostě ve špatné společnosti lidí. Jen doufám, že ten sex byl chráněnej, protože bych tě nerada viděla jako zbouchnutou čtrnáctku, nebyla by jsi jediná... Znám jeden případ, kterej je až moc podobněj tomu tvýmu. Ona s tím však začala v patnácti, těsně před a po svých narozkách. Chlas, mařka, cigarety a neposledně i sex... Hmm, obě dvě moje kamarádky co hulily trávu s tím po nějaké době přestaly, protože se jim to zdálo naprosto zbytečné, jen problémy navíc (strach, že to rodiče zjistí, když to zjistili, tak problémy doma a tak dále). Já s tím naštěstí nezačala. Ten chlast celkem chápu, v našem věku chlastá každej druhej, stejně tak cigarety. Já ani jedno z toho nepovažuju za nic dobrého, jen za ty dvě věci utrácíš spoustu prachů a nemůžeš se bez nich obejít a navíc ti obě dvě věci nesmírně škodí (ale to už jistě víš). Kamarádka se na naše naléhání rozhodla přestat kouřit, ale dlouho jí to nevydrželo. I když sama chtěla přestat nemohla, jak všichni ví, téhle závislosti se nejde moc jednoduše zbavit. Kouří ještě pořád. Dost na tom trpí její vlasy, zuby a pleť. S chlastem to u ní není zas tak hrozný pokud vím a už 3 roky má stálýho přítele, se kterým jí to klape a mají se pořád rádi. Ona však byla vždycky svědomitá. Známe se už od mých dvou let a do páté třídy jsme byly nejlepší kamarádky a sdílely jsme spolu úplně všechno. Pak přišel přestup na školu. Dostala se do špatné party lidí a bylo to v háji. Od osmé jsme na sebe měly čím dál míň času a naše zájmy se rozcházely. Ona se snažila užít co nejvíc života a já jsem pořád byla ta slušná holčička, kterou jsem dejme tomu do teď. Jenže ona vždycky věděla, kdy má přestat, narozdíl od její sestry. Napodobovala ji, což se kamarádce nelíbilo. Nakonec se o sestru musela bát, protože neznala meze. Její sestra strávila 90% pázdnin v lihu, když mi povídala, že na obrázek do výtvarky na téma co jste dělaly o prázdninách by musela nakreslit, jak leží v příkopě s flaškou v ruce a zvratkama u hudby a že tahle vypadala skoro pořád, tak asi chápeš co se s ní stalo. Jen doufám, že tak nedopadneš (ještě pořád mám naději, že do takových extrémů jsi se ještě nedostala). Pořád mám naději, že se z toho vyhrabeš, protože ty jsi silná, já to vždycky věděla. Jen mě mrzí, že bydlíme tak daleko od sebe a já ti nemůžu pomoct tak, jak bych chtěla... Kdykoliv napiš, já s tebou ráda cokoliv pořeším...

4 VelííQ | Web | 29. října 2011 v 12:47 | Reagovat

Aww... Kláša, to řekla dokonale... Já tě rozhodně neznám tak dobře, jako ona a nebo jako někdo jinej, ale vždycky jsem si myslela, že jsi v pohodě a fajn a já na tebe svůj názor nezměním. Jenom... Uv... Strašně mně připomínáš mojí sestřenku. Myslím, že se jí stalo úplně to stejný, co tobě a ještě po třech letech se z toho nedokáže úplně vyhrabat, ale prostě se dostala do blbej party. Víš, doufám, že budeš v pohodě... :) Že to zvládneš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama