Blogové narozky a poděkování

16. prosince 2011 v 21:59 | Cassie |  Krabička od sirek
Takže... heh. Dneska jsem zjistila, že můj blog má již rok a deset dní. Pěkné. Pěkné. Vůbec jsem si to neuvědomila. Tak zatraceně - koukejte popřát mému milému blogísku (mucQ) pěkné narozky, i když se spožděním.

A taky budu srdceryvně děkovat některým lidem.

Mhm. Popojedem.


Nebo vlastně ne, nejdřív se prostě musím nostalgicky ohlédnout za tím rokem (a deseti dny). Nejdřív k mé aktivitě, ehm. V prosinci 2010 jsem napsala dvacetdva článků, což je krásný číslo. První měsíc v roce 2011 jsem napsala dokonce dvacetři článků, což je pro mě úctyhodné číslo. Pak už to šlo z kopce. V únoru dvanáct, v březnu osm, v dubnu jen dva, v květnu tři, v červnu taky tři - pak to kleslo, v červenci jen jeden, v srpnu dva, v září jeden, v řijnu tři, v listopadu dva a v prosinci... nu, teď píšu třetí. Je to smutný, že je tahle moje blogová zašívárna taková opuštěná. Mám ten blog moc ráda, vydržel dost dlouho. Ale... jsem strašně líná.

Kolikrát jsem si tady vylila srdce... kolikrát jsem tady hledala útěchu. To mi připomíná, že musím poděkovat a ohlédnout se za lidma, který jsem tu poznala.

Děkuju vám. Jmenovitě děkuji Týně (Antipix), Kláše, Moi, VelííQ, Honzovi a Danny. Nevím, jestli někdy budete číst tento článek, ale chci poděkovat za to, že jsem vás mohla přes blog.cz poznat. S některými z vás (Týna, Kláša, Moi) se znám i osobně a jsem šťastná, že mi blog.cz dovolil poznat takové skvělé lidi, se kterými bych se asi jinak asi nikdy neměla možnost seznámit.

A protože je tohle strašně dojemný (slyšíte tam ironii?), každýmu z vás něco napíšu. Přece jen se mi to všechno pak nebude chtít cpát do Silvestrovskýho článku.

Týno, jsi strašně fajnová osoba, která to nemá v životě jednoduchý, ale přesto to tak nějak zvládáš (tééda, až na tu tvoji Avrilku, ehm) a pereš se s tím. Přeju ti hodně štěstí do budoucna, to vzládneš a nezapomínej, že se na mě vždycky můžeš obrátit, vždycky. Piš, volej, v denní i noční hodiny. Máš mě a já tě mám ráda.Neházej flintu do žita, třeba zas bude líp. A neopovažuj se zařadit mezi ty diskofilní existence. Jo, a mohly bychom po Vánocích dát nějaký ten sraz, dlouho jsme se neviděly, ráda bych zase pokecala, zašla na pizzu a tak... Jo a děkuju.

Klášo, tobě jsem moc vděčná za všechno. Vyslechneš mě za jakýchkoli okolností, zajímáš se a chceš pomoct. Jsi strašně fajn člověk. Cením si tě. Taky jsme se už viděly osobně a vůbec toho nelituju, v létě musíš přijet na dýl, protože se s tebou zasměju a skvěle si pokecám. Nemluvě ani o naší šílené povídce, kterou prostě musíme dopsat. Děkuju.

Moi, tvoje články vždycky pobaví a i na živo jsme se dobře bavily. Jsi taky bezvadnej člověk, miluju tvůj styl psaní a humor. Ráda bych se s tebou viděla zase. Díky.

VelííQ - další japanofilní blogerka, která mě baví svými články. Neznáme se sice osobně, ale i tak si tě cením jako blogové osobnosti i jako člověka, tvoje komentáře mě vždycky potěší. A jednou se třeba i sejdeme na živo, kdo ví. Každopádně ti také děkuji.

Honzo, s tebou právě kecám na skypu (proklínám se za to, že jsem si zakázala vytlemený smajlíky!), takže co říct... Jsem strašně ráda, že jsme si začali psát a tak, protože jsi bezvadnej člověk (malej roztomilej metalista, heh), se kterým se chci určitě vidět na živo. Jsi jeden z mála těch mladších, se kterýma si fakt rozumím a mám co říct. V létě musíš přijet, máme přece domluvenou ultra mega bezva pařbu, heh. Ne, vážně, taky musím upřímně od srdce poděkovat.

Danny - opět blogerka, které si cením. Mám ráda tvoje články, jsou takové... optimistické? Ne, prostě mě fascinují. Nevím, jak to jinak vyjádřit. Taky jsem ráda za každý komentář. Dík. A doufám, že ti dopadne ten tvůj sen, moc ti to přeju.

...takže tak. Tuhle část mám za sebou. Teď nahlídnu mírně do budoucnosti.

Blogová budoucnost budiž přečtena - určitě do konce prosince přidám minimálně jeden článek, fakt, protože se budu muset svěřit s Vánocema (ano, živě to vidím *všichni u stromečku, jen Cassie sama v pokoji s počítačem a do ticha šeptá "Veselé Vánoce, Cass" "Ano, tobě taky Freddy... i Celest"). A taky možná šlohnu od někoho těch devadesát otázek, hehe. Aspoň se o mě něco dozvíte, naja, po čem všichni samozřejmě děsně toužíte. A možná napíšu článek na téma týdne. Jojo a hodím sem nový dessing, i když nejdřív se budu muset dokopat k jeho vytvoření, ehm.

Každopádně pak nesmím opomenout můj blogový novoroční projev, na ten se už psychicky připravuju.

No a to je všechno k budoucnosti, protože nemám páru co bude dál.

Nevím, co bude dál semnou (měla bych se fakt asi začít starat o střední, co?). Natož s blogem.

Všechno je to v háji, a mě je to jedno, což je vlastně děsně smutný, když se na to tak podíváte. Ale nač to řešit. Však ono to nějak dopadne. Snad.
Jsem děsnej ignorant a přijde mi to skoro až vtipný.

Každopádně, tohle má být slavnostní článek, protože je to jediný blog, kde jsem zakotvila na takhle dlouhou dobu. Řekněme, že tu mám pevnou půdu pod nohama, což jinde nemám. Všechny ostatní blogy bývají krátkodobou záležitostí. Psychopath-diary ne. Tenhle můj vlastní brloh, radioaktivní skládka myšlenek, kousek blogovýho světa, kterej jsem si uzurpovala pro sebe... ke mě už prostě patří. Nevím, je tady moc myšlenek, slov, nevyřčených vět, které jsem dokázala nacpat na jedno místo, až se mi chce brečet. Což je v poslední době často, a z naprosto jiných důvodů... takže to s blogem asi nemá nic společnýho, ale zní to fakt poeticky.

Hm, venku je fakt krásně. Prej nějakj orkán, hehe. A zima. A já nemůžu jít tím pádem na retko a to mě dosti deptá. Ale ne, už to utnu, víc příště. Tenhle článek nebudu kurvit mým životem, tenhle článek oslavuje rok existence téhle vylévárny mýho černýho srdce.

Takže, všechno nejlepší (je infantilní přát k narozeninám svýmu vlastnímu blogu?) Psychopath-Diary!

Tvoje
Cassie Rin Michaelis
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 VelííQ | Web | 16. prosince 2011 v 22:51 | Reagovat

Všechno nejlepší! :) Ne, řekla bych, že to vůbec není divný, přát to svému blogu. :)

Vrr... Víš, že jsem se málem rozbrečela? :-D Ne sakra, tak nic.. Už mi asi začnou týct slzy... Ne ok... :-D Ne  fajn... :-D Jdem dál. Ne... Já fakt nevím, co říct :D

Jsi úžasná :)

2 Moi Keiniku Sangová | Web | 17. prosince 2011 v 9:09 | Reagovat

Já ti děkuju, zlatíčko, protože vždycky dostanu záchvat smíchu, když jdu Vaňkovkou a vzpomenu si, jak jsme se tam fotily, zatímco lidi kolem se na nás divně koukali:D Vždycky a v jakýmkoliv rozpoložení, což je super, protože moje rozpoložení většinou stojí za hovno, co si budeme nalhávat. Když čtu ty tvoje mega články, kolikrát bych sttrašně ráda napsala něco, co tě utěší, povzbudí nebo tak, žel Odinovi jsem asi nejmizernější vrba na světě :-P Gratuluju vám oběma a Freddymu a Celest taky, že jste se všichni ve zdraví udrželi až doteď a doufám, že v tom hodláte pokračovat. Musíme se samozřejmě někdy zase vidět :-D

3 Danny | Web | 17. prosince 2011 v 12:59 | Reagovat

Ne,vůbec není infantilní přát svému vlastnému blogu,já to dělám taky (moment,to svědčí o opaku toho,co jsem řekla :D) :).Myslím,že tenhle článek se ti zdařil,je takový jemný :) (*Danny má pocit,že za zády cítí přítomnost Cass se sekerou*).Díky moc za chválu,tu malou bytost ve mně to neskutečně potěšilo...nicméně budu mít otravný dotaz-jakým stylem tě fascinují moje články? Mám divný styl psaní? :) Mě teda taky fascinují,ale to je tím,že se dívám na vlastní šílený výtvor :D a říkám si "Sakra,co ty to tam píšeš?".Vánoce si užij a to myslím dobře,žádná osamělá Cass u notebooku (co třeba osaměla Cassie s přítelem/přítelkyní u notebooku? :D)!Na co jsem zapomněla?...Ach,ano,mám to.Krásné narozeniny tvému blogu ;)
P.s.: Tak snad to dává smysl... :D

4 Kláša, Flaška... | E-mail | Web | 17. prosince 2011 v 19:39 | Reagovat

Tak všechno nejlepší!!! Já jsem taky blogu vděčná za těch pár skvělých lidí, které jsem tu potkala. Vážím si tě, protože jsi skvělá. Jinak víš, že když budeš mít problém, můžeš mi kdykoliv napsat (noo, spíš já mám problém s tím, že tam věčně nejsem, že? :-D Ale takovej malej detail... :-D). Věřím, že se ti to všechno k lepšímu obrátí a bude to v pohodě. Já jsem fakt zvědavá na svoje vánoce (jestli se mi zrovna narodí ségra, tak to bude fakt bezva - Kláša dělá vánoční večeři... No už to všechno vidím připálený a nepoživatelný :-D). Jinak doufám, že se brozo někde uvidíme, čím dál víc mě začíná štvát to, že bydlíme od sebe tak daleko. A ještě jednou ti gratuluju k výročí :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama