Vánoční deprese léčená vaječňákem vlastní výroby

27. prosince 2011 v 14:25 | Cassie |  Krabička od sirek
Několik prvních odstavců bylo psáno ještě v sobotu. Zbytek dopisuju dnes.


Sedím v pokoji v mírně podnapilém stavu, na sobě nový krásný tričko, v ruce sklenka s mozkem (vaječňák a griotka), v očích se mi lesknou slzy a píšu tenhle zatracenej článek.

Všichni se usmívaj, oslavujou svý super bomba bezva kchůl dárky, vyprávěj si o tom, co dostali a o tom, jak milujou Vánoce...
Pěkný.
Závidím jim to nadšení, opravdu upřímně jim ho závidím.
Nedokážu se radovat, už to prostě neumím, asi jsem zapomněla?.
Rozbaluju krásný dárky, normálně bych skákala do stropu, ale já se místo toho zmůžu jen na ubohý "hmm, dík", vezmu mechanicky dárek a odložím ho a rozbaluju další. Díky myslím upřímně, ale samotnou mě děsí, proč nedokážu mít radost. Já ji vlastně mám, určitě, jen ji necítím a neprojevuju, to neváá, ne?

Klesla jsem a to dost hluboko. Kdy se dokážu odrazit od dna? Zvládnu to vůbec někdy? Nebo navždy zůstanu osamělým ostrovem uprostřed moře, místem, který je všema zapomenutý, pohou tečkou na mapě mezi miliony dalších... jsem loser, kterej řeší svý problémy zbaběle pitím nebo trávou. Není nic jednoduššího vzít do ruky flašku a pít dokud ti problémy nepřijdou naprosto nepodstatný a pít pak dál... díky tomu pocitu, že nic není natolik důležitý, aby ses tím trápil. Není nic jednoduššího než si sehnat nějakej dobrej model, ubalit jointa, a dostat se do "dalšího rozměru", jak bych to nazvala.

Je to zbabělý. Je to účinný.

A je to lék...
... na bolest? ne, na život.
Vlastně je to spíš takový analgetikum proti pocitům. Jop. To je výstižný.

Proč nejsem zatraceně jen o kousek větší sobec? Kdybych byla, neohlížela bych se na city ostatních, protože jsou prý lidi, kterým na mě záleží... a kvůli nim jsem pořád tady a ne v hrobě. Jsem srab, kdybych nebyla, tak už je po mně.

Kurva, jak tohle souvisí z Vánoci? Jsem absolutně totálně mimo.

Takže zpátky, dnes je 27. prosince a osoba píšící tento článek je v o něco málo lepším duševním rozpoložení, než když psala řádky výše.

K mým Vánocům. Ono asi ani není co psát. Celej rok se těším, až se přežeru jako prase při štědrovečerní večeři... a ono mi to nějak nechutnalo. Ne, že by to bylo hnusný, nebo tak. Prostě jsem nějak necítila chuť (a pro informaci - ano, stejně jsem se přežrala jako prase). Pak jsem nenápadně utíkala do obejváku naaranžovat dárky. Pak se to nějak všechno nacpalo do obýváku (šest dospělejch, tři malí haranti a já) a já rozhodila všem jejich dárky. Sama jsem rozbalila svoje (hm, jéé, to bylo nečekaný tyhle věci jsem si objednala, jéé to bylo nečekaný, něco podobnýho jste mi koupili i minulej rok) - ani u jednoho jsem se nezmohla na nějakej citovej projev. Jedinej projev, kdy si mě možná i všimli bylo, když si sestra rozbalila xylofon a já na celej barák zařvala "peckáá, takový břinkátko jsem si celej život přála!" a hned jsem jí ho sebrala a začala si na něj hrát melodii Smoke on the water. Samozřejmě, že mi ho sestra hned s pláčem sebrala, ale co. Hm.
Pak jsem jsem se prostě odebrala ke compu.

Jako kulturní vložku přidávám seznam dárků, který mi byly předaný... i když nevim, jestli to je všechno, už si to nepamatuju;
Šaty (co jsem si sama objednala), rukavice (co jsem si sama objednala), barvy na vlasy a tydlenty serepetičky (modrá a černá, už je mám na hlavě, vypadá to uhm... zajímavě, ale mě se to líbí), nějaký šampony a kosmetika, dvě trička (s potiskem skupin, o kterých jsem v životě neslyšela), šála, naušnice (úžasnej drak), naprosto dokonalá košile (otrhaná vzadu takovej ten obrázek s kostlivcem jak má na prstech nápis Game over, a ve předu lepka s You Lose), no a pak peněženku s Harleyem a litra od babičky na kalhoty. Jako dárky fajn, jen jsem se nedokázala radovat, nevim, jestli to ještě umím.

No, u compu jsem prodělala svoji snad nejhorší depku, rozešly jsme se s Lenkou, napsala jsem L., se kterým jsem pak zas několik hodin kecala na skypu... lítost starejch citů, ale je to jedna ze dvou osob, který mě dokážou rozesmát v jakýkoli situaci (L. a Terry). No, to mi fakt zvedlo náladu, vzhledem k tomu, že jsem se opět mohla pokochat tím, jak vypadá L. bez trička, ehm, aww. Ne, dobrý, jsme přátelé a já jdu dál.

Prostě fakt bombový Vánoce.

Doufám, že jste se měli líp.

No, vlastně nedoufám, jsem zlá.

Nejsem.

Jsem.

Zatraceně, já prostě nedokážu psát v kuse a chtěla bych toho dost napsat, ale... nemůžu. Prostě nemůžu. Určitě ale čekejte tenhle tejden nějakej ten článek. Jdu do hospody nebo na brko.

Mějte se tu.
Cass
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Moi Keiniku Sangová | Web | 27. prosince 2011 v 15:16 | Reagovat

Jo s mejma Vánocema to jde taky pěkně z kopce...navíc seš v kritickým věku, mělo by to přejít ;-)

2 Kláša, Flaška... | E-mail | Web | 27. prosince 2011 v 16:29 | Reagovat

Ach jo... Připrav se, momentálně jsem začala dělat ročníkovou práci o drogách a návykovejch látkách, takže už to vidím na mega komentáře ve stylu proč nehulit a nechlastat a bla, bla, bla... (to téma jsem si nevymyslela sama, ale celkem se mi líbí :-D). Mám teď doma tunu literatury, kerá do mě hustí spoustu různých myšlenek proč to a ono (navíc se mi nelíbí, že trávu zkoušel můj mladší bratr, kterej je tak dementní, že to bude beztak hulit dál jen proto, aby se zalíbil "kamarádům"... Hmm, dostane kartáč...). Každopádně hodlám si vyjet na jarní prázky na nějakou odvykačku a myslím, že kdybys to tam viděla a ještě mluvila s těma lidma, odradilo by tě to (já mám za sebou dvě přednášky, svědectví od 4 lidí, kteří nám vyprávěli o celým svým životě a bylo to... no, hodně drsný... a asi tak 4 filmy, který se s tebou taky nepáraly a to mě teda naprosto odradilo :-D ). Abych pravdu řekla, celkem se tam těším... Hodlám tam udělat aj nějaký fota a výpovědi těch lidí, co tam budou... Hmm, ještě vybrat správnou organizaci... :-D Jinak kvůli tobě jsem dostala chuť na vaječňák... :-D Je potřeba, aby ses vyhrabala z té hromady sraček... K tomu je dobrej nějakej člověk, kterej tě z toho vytáhne, jenže předpokládám, že tam u vás nikdo takovej není, koho bys znala... Hmm, opět mě štve, že jsem tak daleko... :-(

3 Danny | Web | 27. prosince 2011 v 17:43 | Reagovat

Když je podle tebe tak zbabělý hulit a pít,proč to děláš? Zní to zle,ale vážně se dají depky zvládat líp (i když zas ukázkový příklad nejsem :D)...pryč se žiletkama,cigárama,trávou a podobnými pitomostmi.Nezabírá třeba hudba?Při depresi mi pomáhá nejlíp a například při vzteku je taková sprostá písnička úplně ideální :D...Ta neradost-radost je nejspíš normální.Měla jsem nedávno svátek a dostala jsem prima věci,jenže jsem řekla jen "Děkuju" a vyrazila ze sebe falešný úsměv.Myslím,že je to jistý druh únavy.Snaž se dá žít,blog je určitě fajn začátek,vždyť já si ho založila z důvodu,abych měla kam nadávat a skuhrat :D A po třech letech jsem na tom konečně o něco líp...

4 VelííQ | Web | 28. prosince 2011 v 17:46 | Reagovat

Doufala jsem ,že si je aspoň trochu užiješ.. Skvělé... Co ti mám říct? OSobně nehcápu proč kouříš trávu, proč chlastáš, když ti to nakonec ani nepomůže. Možná na chvíli, ale co pak? Už se tomu ani nemůžu smát. Doufám, že najdeš lidi, kteří ti opravdu pomohou.

5 vestec | Web | 13. ledna 2012 v 5:55 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama