Jen tma bez restartu

5. března 2012 v 22:04 | Cassie |  Popelnice zbytků
Když svět kolem nás
vede dál tě tmou
zbytky vlastních snů
zdaj se vratký najednou...



Všechno je jiný... takový... jiný.
Nevím, jak jinak to vyjádřit. Je to jiné, odlišné, rozdílné, ale zároveň stejné.

Nejspíš to nemá smysl psát po tisícé, ale to nevadí. Píšu hlavně pro sebe. Mám pocit, že tenhle blog nejspíš zruším. Je to pouze moje pitomá vylejvárna citů. Občas mě děsí, co sem píšu. Ne, děsí mě to, jak se na mě dívají lidi. Ne, to je mi vlastně úplně jedno. Děsí mě, jak se vidím sama. Ano, to bude ono.

Svět - prázdnej sál
bolestně sní
končí, dohrál.

Jsem znuděná?. To je možná to správné slovo. Můj život je tak strašně nezajímavej, nijak nevyjímečnej, stereotypní. Někdo může namítnout, ať si ten život zařídím tak, aby byl vyjímečnej, nestereotypní a neopakovatelnej. Ale můj život je neobměnitelnej, vždycky to spadne do fáze automat (jsi za pomyslnou oponou, nevnímáš, nereaguješ, jen.. se díváš). A pak přijde má stará známá, deprese.
Není v mý moci udělat něco, co by to změnilo. Prostě není.

Jasné, mám si najít koníčka, či něco takového. Tak třeba... baví mě hrát na bicí, opravdu. Moc. Ale je to jen chvilkové vytržení z šedého světa. Musela bych do těch bicí třískat pětadvacet hodin denně (což je mírně nad hranice lidských možností, mám ten pocit), aby to mělo smysl. A ten to nemá, protože se k tomu stejně dostanu jednou za uherskej rok. Někdo mi říkal, ať si najdu víc věcí, které mě budou bavit. Ale ona prostě není chuť hledat. Ano, když můžu zkouším nové věci, ale nic to pro mě neznamená. Pořád je to prostě mechanická činnost, která nepronikne za "oponu".

Ne, znuděná není to správné slovo. Tak... že by osamělá? To asi taky nebude ono. V poslední době kolem sebe mám dost lidí, kterým na mě prý záleží. Prý...

Tak. Jak to vyjádřit? Jak to popsat? To vlastně nelze. Neznám jméno pro ten pocit, kterej předchází depresi. Odstrčenost? Vzdálenost od reality? Smutek? Ne. Nevidím k tomu prostě žádnej konkrétní důvod. Je to vždycky... jen tak. Prostě deprese přijde, zaklepe na dveře. A svět je ještě horším místem, než normálně. A to je co říct.

Mě to prostě nebaví a nic mi to neříká. Život. Cesta z bodu A do bodu B. Nedokážu to skončit (ne, že bych se párkrát nepokoušela), což je prostě srabáctví, ale... Chci zkusit něco nového. Smrt. To je vlastně něco nového. Start něčeho dalšího. A nebo úplný konec, ale tomu nevěřím. Každopádně, obě dvě varianty jsou neskutečně lákavé. I kdyby to něco dalšího mělo být "horší" než tenhle život, tak pořád je to krásná představa, pořád je to něco jiného, než život. Život je vlastně jen pouhá příprava na smrt, umírání.

Že bych tenhle článek omezila jen na litanii mých pocitů? Možná. Nač zmiňovat to, že nejspíš budu mít obrovskej průšvih kvůli záškoláctví, že určitě budu mít zase problémy kvůli trávě (a to už nehulím tolik, neutrácím skoro prachy... ale když mi někdo nabídne, tak neodmítnu. Horší je, že já vím za kým jít, když se chci zhulit, vím o tom, kdo mě pozve. Nu, věřím tomu, že tam nepůjdu). K čemu bych se vykecávala o tom, že už mám vymyšlené tetování, a že ho ještě tenhle měsíc zrealizuju a že mě naši asi zabijou? Mně je to šumák. A vám, pokud to čtete taky. Ale stejně jsem to všechno zmínila, vtipné.

Já vlastně pořád věřím tomu, že tohle čte někdo i za jiným účelem, než jen aby mi mohl nadávat kvůli tomu, jak si kurvím život. Za jiným účelem než bavit se na můj účet a smát se mi do obličeje.

Je tu pár lidí, kterým bych chtěla poděkovat za podporu. Ale myslím, že není třeba jmenovat. Oni vědí. Děkuju Vám.

Cassie


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marková | Web | 5. března 2012 v 22:26 | Reagovat

KURVA VELKÁ POHODA

2 Janet | 5. března 2012 v 22:42 | Reagovat

Každý to vnímá jinak, ale ten pocit, kdy se snažíš vytrhnout život z jednotvárnosti, kdy se mu snažíš dát nějaký smysl a on se stejně za chvíli vrátí do "starých" kolejí, je na dvě věci...
Neřekla bych, že smrt je nejlepší způsob, jak zkusit něco novýho. Tedy pokud to zkusíš, můžeš si být jistá, že to bude něco novýho, ale zkusíš to jenom jednou. Když budeš "žít" můžeš zkusit něco novýho víckrát a doufat, že tě to zaujme (stejně skoro celý život doufáme v lepší budoucnost).
Ani nevím, za jakým účelem čtu tenhle článek já, ale určitě to není ani jeden z výše uvedených.
Napsala bych toho víc, ale pokaždý když to udělám, tak to zase hned smažu, protože mi přijde, že to vyzní blbě. A já tu nechci plácat pitomosti a dělat ze sebe přitom chytrou (což už jsem stejně možná udělala).

3 VelííQ | Web | 6. března 2012 v 13:15 | Reagovat

Mě to tetování zajímá, jaký plánuješ?
Chápu to s tím život, protože tak nějak se cítím taky. Vlastně vůbec nevím, jaký je smysl života, nechápu lidi a příjde mi, že všechno vidím jinak než ostatní. Nemyslím si, že jsem zajímavější, ale prostě to vidím jinak. Nevím, jak ti pomoct aby tvůj život nebyl tak stereotypní. Ale třeba na to přijdeš :)

4 Moi Keiniku Sangová | Web | 6. března 2012 v 17:20 | Reagovat

Tak ona bude mít tetování! Tady se někdo má, co? Náhodou mě to taky zajímá. A jestli chceš zkusit něco novýho, udělej nějakou naprostou šílenost, obarvi se na zeleno nebo co já vím, lidi na tebe začnou odlišně reagovat a to je základ změn. Něčím malým se musí začít, aby se mohly dít velký věci. Já se taky děsně nudím. Uvažuju o hibernaci :-P

5 Danny | Web | 6. března 2012 v 22:00 | Reagovat

Ale nikdo ti nechce nadávat za to,že si kurvíš život! Spousta z nás se ti snaží pomoct,ne tě buzerovat...
Smrt není konec,ale ani začátek.Řekněme velmi jednoduše (to je debata na strašně dlouho),že je to místo,kde jsi mezi dalšími životy.Samozřejmě pokud se ještě inkarnuješ :D.
Myslím,že přijde ještě nějaká změna,co ti udělá život méně nudným.Jen vydrž.
P.s.: Nj,jsem na hlavu :-x

6 Jenyffer. | Web | 7. března 2012 v 13:30 | Reagovat

Ty tak.. krásně píšeš, ze života. Nevím, co ti na to říct.
Mě to tetování zajímá, jaké plánuješ?)
Že věříš tomu, že tohle někdo čte aniž by ti nadával? HAHA. Tak už věřit nemusíš.. našla si mě, a vím, že nejsem sama ;)

Strašně mě zajímá co je po tomhle životě.. Mám takový pocit, že miminka v bříšku nevěří na život po porodu. My, nevěříme na život po smrti. ALE. Určitě musí něco být!

7 Kláša, Flaška... | 9. března 2012 v 22:09 | Reagovat

Stereotyp? Zkusit něco nového? Jo, taky jsem si prošla tímhle obdobím... Už mě to však nějak přešlo... Teď si počkám ještě dva roky a pokud se někam dostanu, půjdu na novou školu... Vysoká... Jo, to bude obrovská změna, po 8 letech úplně jiní lidi... Ne, netěším se na to, spíš mě to děsí, protože na těch lidech, kterýma jsem momentálně obklopená jsem závislá... Mrzí mě, že jsi osamělá... Opět mě příšerně štve, že zase bydlím daleko od někoho, s kým se chci vidět, potkávat se, být mu na blízku...
Doufám, žes nešla do toho piercingu... Radši tetování, než piercing... Pokud budu mít někdy tetování, už mám přesně naplánované, jaké bude :-D Hmm, až mi někdo usekne hlavu, tak mou mrtvolu Bába spolehlivě pozná podle toho tetování...
Eh, takže co si chceš nechat vytetovat? :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama